postřehovka 1
30. prosince 2009 v 11:26 | mischell
1 JAKÝ TO JE PLEMENO ?
2 CO TO MÁNA ZADNÍCH NOHOU(NA LEVÉ A NA PRAVÉ)?
3 WWW?
4 CO NA DIPLOM?
smysly koní
30. prosince 2009 v 10:52 | mischell
Mají-li koně ve volné přírodě přežít, musí spoléhat především na své smysly - zrak, sluch, čich, hmat a chuť. Zrak a sluch je varují před blížícím se nebezpečím, chuť a čích jim napomáhají odhalit nevhodnou potravu. Domestikací došlo k postupnému otupení některých smyslů (např. kůň neprchá, když uvidí nebo uslyší automobil). Nicméně jeho smysly zůstávají nadále citlivé, proto můžeme koně označit za velmi ostražité zvíře. Kůň někdy reaguje i na podněty, které člověk nevnímá. Často můžeme slyšet, že koně mají i šestý smysl, ve skutečnosti se však jedná o dokonalou souhru všech výjimečně citlivých smyslových orgánů.
 | Zrak - oko  Kůň má jiný zrakový potenciál než člověk. Oči má umístěné po stranách hlavy, což má dva následky. Jednak vnímá každým okem jiný obraz a jednak je mu umožněno vidět skoro vše kolem sebe bez nutnosti otočení hlavy. Souběžné vidění obou očí nastává jen v místě kde se polokruhy zorných polí překrývají (bifokální vidění). Kůň však vnímá ostře pouze malou část svého zorného pole. Přímo před sebou a za sebou má slepé body. V momentě odskoku nevidí kůň překážku ostře. Kůň také nevidí, co stojí přímo za ním. Šikmo za sebou kůň něco vidí, ale aby mohl přesněji zaostřit, musí zvednout hlavu a otočit se. Zrak koně dosahuje několika set metrů. To, co se děje ve větší vzdálenosti, vnímá kůň především vynikajícím sluchem a čichem. Kůň nerozlišuje hloubkovou perspektivu. Proto se může někdy nečekaně polekat kousku papíru nebo stínu. Nejčastější příčinou lekavé reakce koně je právě to, že něco dobře neviděl. koně proto netrestáme, ale snažíme se ho uklidnit a přesvědčit o tom, že se neději nic mimořádného. Dnes jsme přesvědčeni, že kůň rozlišuje některé barvy, například červenou, zelenou, žlutou a modrou. Zdá se, že žlutou barvu vnímá nejlépe. |
 | Sluch - uši Kůň slyší několikanásobně lépe než člověk. Svými pohyblivými ušními boltci neustále zachytává různé okolní zvuku. Zvedne-li kůň náhle hlavu, napne svaly na krku a natočí uši dopředu... zřejmě uslyšel něco, co ho vyrušilo. Uslyší-li kůň podezřelé zvuky, jako např. psí štěkot, posoudí míru nebezpečí zvednutím a otočením hlavy směrem ke zdroji zvuku. V takovémto případě se nikdy neotáčí celým tělem, neboť je lépe připraven k případnému útěku. Sluch hraje také roli při orientaci koně ve tmě. Zvuky přicházející z dálky a klapot vlastních kopyt způsobují, že se kůň ve tmě orientuje daleko lépe než člověk. Kůň také brzy dobře rozezná hlas svého pána. |
 | Čich - nozdry Koně mají velmi vyvinutý čichový orgán. Jsou schopni velmi dobře rozlišit různé pachy. Kůň například ucítí jiné koně na pastvině i přes velkou vzdálenost. Když ucítí něco zvláštního, můžeme často vidět, že zvedne nozdry a zároveň zvedne a obrátí naruby vrchní pysk. To nazýváme flemování. Hřebci často flémují, když větří klisnu. Také vodu a potravu zkoumají koně čichem. Pokud jim nevoní, potravu ani vodu nepřijmou. Čich hraje také důležitou roli v sociálním životě koní. Nový jedinec je druhými vždy důkladně očichán a naopak. Jednou zažitý pach svého stádového druha kůň již nikdy nezapomene bez ohledu na to, zda-li mu je, či není sympatický. |
 | Chuť - jazyk Chuťový orgán slouží koním pro rozlišení jedovatých a neškodných rostlin. proto na pastvině nechávají jedovaté části rostlin, například pryskyřníku, netknuté. Tak jako lidé mají i koně některé chutě rádi, a jiné neradi. Hořkou nebo kyselou chuť většinou koně odmítají. Všeobecně se dá říct, že nejraději mají chuť sladkou, ale kyselé jablko určitě neodmítnou. Často si oblíbí i peprmintovou příchuť, neboť si ji spojují se sladkou odměnou. Rádi také olizují kousky soli. |
 | Hmat - kůže Hmat koně je velmi dobře vyvinut, kožní hmatová tělíska (receptory) jsou rozmístěna po celém těle. Kůň ucítí i nejjemnější dotek. Mouchu, která usedne na jeho kůži, odežene zachvěním podkožních svalů. Dlouhými hmatovými brvami na horním a dolním pysku a kolem očí prověřují své nejbližší okolí. Většině koní je příjemné jemné podráždění kůže, zejména na nose a pod bradou. |
znaky a skladba těla u koně
30. prosince 2009 v 10:51 | michell
ZNAKY
K bezpečné identifikaci koně nám slouží získané a vrozené znaky, které se pečlivě zaznamenávají v dokumentech vedených chovatelskými institucemi.
VROZENÉ ZNAKY
Jsou to znaky, se kterými se kůň narodí nebo se projeví po narození.
Na hlavě
Prokvetlé čelo - na čele je několik chlupů jiné barvy než srst
Kvítek, hvězda - několik chlupů soustředěno na malé místo
Lysina - je různě utvářená, může být i uprostřed nosu - pak ji označujeme jako nosní pruh, který může být i přerušovaný
Lucerna - je to skvrna pokrývající čelo a nos a po stranách zasahuje až ke koutkům tlamy. Může pokrývat i chřípí, spodní část ucha a oči.
Bílý nos - bílá nebo růžová skvrna přes nozdry a horní a dolní pysk
Mléčná huba - opět bílá nebo růžová skvrna pokrývající pouze horní a dolní pysky
Šňupka (slinka) - růžová skvrna mezi nozdrami
Žabka - skvrna na spodním pysku
Na končetinách
Bílá holeň (podkolenka) - bílé zbarvení zasahuje až na přední koleno (nbl. zápěstí)
Bílá spěnka - zbarvení zasahuje spěnkový kloub
Bílá korunka - je to bílý pruh nad kopytem
Bílá patka - bílé zbarvení v zadní části nad kopytem
Zebrování - jsou to proužky tmavé srsti, které měly původně ochranný význam. Objevují se u starých plemen jako např. fjordský kůň nebo skotský pony,...
Na kopytech
Nejčastější jsou kopyta s hnědošedou rohovinou. Může však být i modročerné, bílé nebo pruhované. Světlá kopyta bývají provázena bílou spěnkou nebo podkolenkou a kopyta pruhovaná najdeme hlavně u plemen skvrnitých.
Chlupové víry
I ty se používají k identifikaci koně a to tak, že se zakreslí křížkem do nákresu tvaru těla koně.
Chlupové víry mají různé tvary a na těle je najdeme:
VROZENÉ ZNAKY
Jsou to znaky, se kterými se kůň narodí nebo se projeví po narození.
Na hlavě
Prokvetlé čelo - na čele je několik chlupů jiné barvy než srst
Kvítek, hvězda - několik chlupů soustředěno na malé místo
Lysina - je různě utvářená, může být i uprostřed nosu - pak ji označujeme jako nosní pruh, který může být i přerušovaný
Lucerna - je to skvrna pokrývající čelo a nos a po stranách zasahuje až ke koutkům tlamy. Může pokrývat i chřípí, spodní část ucha a oči.
Bílý nos - bílá nebo růžová skvrna přes nozdry a horní a dolní pysk
Mléčná huba - opět bílá nebo růžová skvrna pokrývající pouze horní a dolní pysky
Šňupka (slinka) - růžová skvrna mezi nozdrami
Žabka - skvrna na spodním pysku
Na končetinách
Bílá holeň (podkolenka) - bílé zbarvení zasahuje až na přední koleno (nbl. zápěstí)
Bílá spěnka - zbarvení zasahuje spěnkový kloub
Bílá korunka - je to bílý pruh nad kopytem
Bílá patka - bílé zbarvení v zadní části nad kopytem
Zebrování - jsou to proužky tmavé srsti, které měly původně ochranný význam. Objevují se u starých plemen jako např. fjordský kůň nebo skotský pony,...
Na kopytech
Nejčastější jsou kopyta s hnědošedou rohovinou. Může však být i modročerné, bílé nebo pruhované. Světlá kopyta bývají provázena bílou spěnkou nebo podkolenkou a kopyta pruhovaná najdeme hlavně u plemen skvrnitých.
Chlupové víry
I ty se používají k identifikaci koně a to tak, že se zakreslí křížkem do nákresu tvaru těla koně.
Chlupové víry mají různé tvary a na těle je najdeme:
- na čele 1 - 2 (výjimečně více)
- na hřbetě nosu
- na krku 1 vír pod hřívou napravo i nalevo
- na prsou, průdušnici, krčních žlábcích,...
Úhoří pruh
Prochází od hřívy přes kohoutek a hřbet až k ocasu. Téměř vždy bývá spojen se světlou srstí, ať už žlutou, modrou nebo myší, a někdy i se zebrováním na končetinách.
ZNAKY ZÍSKANÉ
Tyto znaky se používají k upřesnění registrace koní. Každý hřebčín a jednotlivá plemena mají své vlastní značky, které se do kůže buď vypalují žhavým železem nebo vymrazují dusíkem. Oba způsoby jsou trvalé a provádí se před odstavem.
Výžehy
Máme několik druhů výžehů:- Kmenový
- vypaluje se na levou sedlovou část, skládá se z kmenového znaku otce a arabského čísla. U plnokrevníků se znak otce vypaluje na pravou stranu. - Rodový
- vypaluje se pod kmenovým a je to znak otce, po kterém pochází matka hříběte. Nepoužívá se u anglických polokrevníků, klusáků a chladnokrevných koní. - Výžeh hříběte
- je to číslo, které nám vyjadřuje, kolikáté je to hříbě po určitém plemeníkovi. Výžeh hříběte se vypaluje na pravou stranu sedlové části. U anglických plnokrevníků pod znak otce. - Výžeh chovatelského ústavu
- vypaluje se na levé stehno a u anglických plnokrevníků do levé sedlové části. Je to znak hřebčína. - Základní číslo
- vypaluje se na levou stranu krku a je to číslo, pod kterým je kůň zapsán v plemenné knize.
Mezi atypické značení koní patří: - označení na kopytě - nevýhodou je, že kopyto neustále dorůstá a označení po čase mizí.
- tetování na pysky - to je také nevýhodné, neboť je to velmi bolestivé a po čase špatně čitelné
Hlava
Tvar hlavy závisí na tvaru lebky. Je ukazatelem plemenného typu a má vliv na rovnováhu těla. Východní koně mají mozkovou část větší než koně západní. Orientální (východní) koně mají také hlavu ušlechtilejší, suchou (vidíme výčnělky, cévy a jednotlivé svaly) a mají krátkou srst na hlavě. Naopak koně západní mají hlavu lymfatickou (masivnější).
Hlava hřebce je mohutnější a má temperamentnější oko.
Typy hlavy:
Hlava hřebce je mohutnější a má temperamentnější oko.
Typy hlavy:
- štičí - arabský kůň
- klabonosá - kladrubský kůň
- rovná - anglický plnokrevník
- ovčí
- prasečí
- volská - je krátká a masivní
Štičí hlava Klabonosá hlava Rovná hlava Oko - musí být jasné, lesklé a bez výtoků. Koňské oko vidí v noci lépe než lidské.
- většina koní má oči hnědé, ale může se vyskytnout i oko šedozelené (skleněné neboli rybí) a nebo světle hnědé (sokolí). Má-li kůň malé zapadlé oči, říkáme že jsou "prasečí".
Uši - mají být vzpřímené, spíš menší než větší
- jsou-li příliš dlouhé hovoříme o uších oslích, pokud jsou dlouhé a široké - o kravských, hrubé, velké - zaječí a naopak malé - myší.
- uši, které se nepohybují mají koně hluší a pro změnu abnormálně pohyblivé uši mají koně slepí.
Utváření krku
Rozlišujeme tyto typy krku:- pravidelný
- má hřeben krku mírně klenutý, hrdelní okraj je rovný, krk se směrem od hlavy k trupu mírně rozšiřuje. - labutí
- je vysoko nasazený, dlouhý, hřeben krku je vyklenutý. Jeho nejvyšší bod je výše než nasazení hlavy. - jelení (obrácený)
- má hřeben krku rovný, kdežto hrdelní část vypouklá. - tlustý
- je mohutně osvalený, vyskytuje se u chladnokrevných koní. 
Pravidelný krk Labutí krk Krk jelení Krk tlustý
Také může být ještě krk vysokonasazený (to je takový, u něhož hřeben krku vychází přímo z kohoutku) a nízkonasazený (u něj je patrný zářez mezi hřebenem krku a kohoutkem).
Trup
Trup koně tvoří hruď, břicho a slabiny.
Při posuzování hrudníku hodnotíme délku, šířku a hloubku.
Břicho u dostihových koní bývá břicho vykasané (jelení).
Slabiny spojují břicho se zádí. Mají být pevné, napjaté a krátké tj. dobře utvářený kůň.
Záď
Posuzování zádě ze strany: - rovná - horní linie je mírně kloněná v zad. Umožňuje rychlý pohyb.
- svislá - je sražená
- vodorovná - kyčelní a sedací hrboly jsou v jedné rovině.
Posuzování zádě ze zadu: - oválná - je dobře zaoblená
- štěpená - je tvořena mohutně vyvinutým svalstvem, uprostřed má žlábek (mají ji těžcí koně).
- střechovitá - jsou vystouplé trny bederních obratlů. Objevuje se, je-li nízko posazená pánevní kost nebo špatná strava.
Oválná záď Štěpená záď Střechovitá záď Ohon - může být vysokonasazený, nízkonasazený a nebo zastrčený (zapíchnutý).
Ohon vysokonasazený Ohon nízkonasazený Ohon zastrčený
Končetiny
Teď si pozorně prohlédněte následující obrázek, neboť takhle nějak by měl vypadat pravidelný postoj všech čtyř končetin. Dále si už ukážeme jen některé nepravidelné postoje.
Hrudní končetiny
Posouzení hrudních končetin ze strany: - pravidelný postoj - při posuzování postoje má myšlená kolmice spuštěná z loketního kloubu procházet středem celé končetiny a za patkami směřovat k zemi
- předkročený
- zakročený
- přikleklý (kozlí) - zápěstí je vystrčené dopředu
- medvědí - kopyto je kolmo k zemi, ale korunka a spěnka jsou v rovině.
Postoj předkročený Postoj zakročený Postoj kozlí
Posouzení ze zadu: - postoj pravidelný - končetiny jsou rovnoběžné, vzdálenost mezi nimi odpovídají šířce kopyta.
- sbíhavý
- rozbíhavý
- sevřený
- rozevřený - končetiny jsou od spěnkového kloubu rozevřeny ven
- ixovitý
- sudovitý
Pánevní končetiny
Pohled ze strany: - pravidelný postoj - kolmice spuštěná ze sedacího hrbolu prochází přes hlezno a patku k zemi
- zakročený - celá holeň je za kolmicí
- předkročený - celá holeň je před kolmicí
- šavlovitý
Zakročený postoj Šavlovitý postoj
Pohled ze zadu: - postoj pravidelný - kolmice spuštěná z vrcholu prochází středem hleznového kloubu a patky k zemi
- sudovitý - končetiny jsou od sebe v hleznech oddáleny, směrem k zemi se sbíhají
- kravský - končetiny jsou sbíhavé ve hlezně a z něho k zemi rozbíhavé
Postoj pravidelný
Postoj sudovitý
Postoj kravský
kovář a kování
30. prosince 2009 v 10:47 | mischell
Kování patří k jedněm z velmi důležitých a ne úplně levných potřeb koně. Koně potřebujou podkovy, protože chůze po asfaltu a betonu je bolí. Koně se vyvinuli v době, kdy beton a asfalt ještě neexistoval, chůze po betonu, asfaltu a ho bolí a proto jsou podkovy tolik důležité.
Nás také bolí, pokud chodíme po štěrku bosi, tak nějak takto se cítí kůň a představte si, že ho ještě nutíte po tom utíkat cvalem:(. Proto je lepší koně kovat, vyplatí se to a alespoň nebude mít zničený nohy.
KOVÁNÍ
Kůň,který chodí po tvrdém povrchu,musí mít kopyta chráněna podkovami.Podkovy chrání stěny kopyta a zabraňují jejich opotřebení.Kopyta však neustále dorůstají a je nutno je upravovat,jinak kůň začne kulhat.Kovář by měl normálně měnit podkovy za 4-6 týdnů.
KOVÁŘSKÉ NÁSTROJE
Aby kovář mohl přibít podkovu,potřebuje řadu různých nástrojů.Uvádím zde jen ty nejdůležitější.
Rašplí se ohlazují hrany.
Odsekávacím nožem se odstraňují podkováky.
Průbojník se používá k proražení otvoru do podkovy pro podkováky.
Kopytním nožem se odstraňuje přerostlá rohovina.
Kladivem se zatloukají nové podkováky a vytahují staré.
Kopytními kleštěmi se odstraňuje přerostlá rohovina.
Štípací kleště slouží k sejmutí staré podkovy.
Nýtovacími kleštěmi se ohýbají nové podkováky.
TYPY PODKOV
Existuje řada nejrůznějších druhů podkov,které vyhovují jednotlivým koním a typu práce,kterou vykonávají.
- Nejjednodušší je jednoduchá pantoflice.Skládá se z jednoduchého proužku železa,který je vytvarován,opatřen otvory a upraven podle kopyta.Používá se pro pomalou práci.
- Honební podkova se používá u koní,kteří se pohybují rychle po trávě a mohou kratší dobu tahat.Je vyrobena z konkávního kusu železa,aby se podpořila přilnavost na měkkém povrchu.
- Podkova se šikmým okrajem se používá u koní,kteří si strouhají (zraňují) nohy.Vnitřní strana má rovnější okraj a upevňuje se pod kopytní stěnu.Tím se snižuje nebezpečí,že kovový okraj podkovy zraní vedlejší nohu.
- Částečná podkova je tenká,poloviční podkova.Chrání přední část kopyta,aby se neštěpila.Udržuje zdravý střel,když kůň nepracuje.
- Přední část stíhací podkovy je zkosená.Používá se u koní,kteří tahají zadní nohy nebo se stíhají.
- Korekční podkova je speciální typ podkovy,který se používá,má-li kůň problémy,jako jsou kuří oka,zchvácení nebo poškozené šlachy.Existuje v nejrůznějších podobách.
- Dostihová pantoflice je velmi lehká podkova vyrobená většinou z hliníku.Je určena pro dostihové koně nebo přehlídkové ponye a používá se pouze pro měkké povrchy,jako je trávník nebo písek.
- Ozuby (hřeby) jsou výstupky na patkách podkovy.Zvyšují přilnavost podkov k povrchu.
TYPY OZUBŮ
na patu podkovy lze upevnit kovové ozuby,které snižují riziko uklouznutí.
- Silniční ozuby mají tvrdé kovové středy,které zlepšují přilnavost k podkladu.Upevňují se při kování a v podkově zůstávají.
- Soutěžní ozuby se používají pouze na trávu,nikoliv na silnici.Po použití se odstraňují.
POSTUP KOVÁNÍ
Ideální kování je kování za tepla.Nejprve se vyková podkova,která padne na kopyto.Vyzkouší se ještě za tepla,aby se mohly provést úpravy,než se definitivně přitluče.
Kování za studena spočívá v upevnění již hotové podkovy.Její tvar pak lze měnit již jen minimálně.
Sejmutí:
Stará podkova se sejme odseknutím podkováků odsekávacím nožem a kladivem a vypáčením štípacími kleštěmi.Podkováky by měly být dobře odstraněny,aby se nepoškozovala kopytní stěna.
Příprava:
Chodidlo a střel kovář vyčistí.Přerostlá rohovina kopytní stěny se odštípne kopytními kleštěmi.Rašplí se kopyto uhladí a srovná do roviny.
Nasazení:
Horká podkova se přitiskne na kopyto,a tím se zjistí,zda dobře padne.Kopytní stěna je necitlivá,a proto to koně nebolí.pak lze provést libovolné úpravy.
Přibíjení:
Podkova se ochladí ve vodě a přitluče podkováky.Konce podkováků,které vystupují z kopyta,se uštípnou a ponechají se malé nýty,které se ohnou a zaklepou.
Dokončení:
Nakonec kovář orašpluje vnější stranu kopyta a zaklepané podkováky.Tím se ohladí veškeré ostré hrany.
sedla
30. prosince 2009 v 10:46 | mischell
Skokové:
Drezůrní:
Všestrané:
Dostihové:
Westernové:
hříbě
28. prosince 2009 v 12:20 | mischell
Hříbě začíná svůj život
Klisna nosí své hříbě 320 až 355 dnů. Tato doba se nazývá březost. U volně žijících koní poskytuje stádo matce a mláděti ochranu, obzvláště tehdy, když mládě přichází na svět. Klisny ze stáda obstoupí v kruhu rodící klisnu. V bezpečí tohoto ochranného kruhu se pak hříbě narodí. Porod trvá za normálních okolností jen asi čtvrthodinku. Pokud se přiblíží nepřítel, vyhazují klisny prudce zadními kopyty, aby uchránili novorozené mládě. Hřebci ze stáda drží stráž, přičemž vytvářejí druhý kruh kolem klisen. V jezdecké stáji přivádí matka své mládě na svět bez cizí pomoci. Pouze nastanou-li komplikace, je přivolán zvěrolékař. Hříbě je po narození úplně mokré a rozježené. Matka je olizuje s velkou oddaností, až je skoro suché. Pak už netrvá dlouho a hříbě se pokouší postavit na vlastní nohy. Vypadá to hrozně nemotorně a neohrabaně. Krátce na to se pokouší o první kroky. Teď už je také připraveno poprvé se napít od matky.
Co se hříbě naučí od matky
V prvních dnech života zůstává hříbě stále v blízkosti své matky a klisna své mládě skoro nespouští z očí. Mladý kůň se v této době učí rozumět světu. Mnohé způsoby chování okouká od matky. Začíná to při styku s ostatními koňmi. Matka ale svému mláděti také ukazuje, jak se chovat k člověku. To si při tom uvědomí, že k životu jezdeckého koně patří zcela samozřejmě sedlo, uzda a podobná jezdecká výstroj. Hříbě se vyživuje tři měsíce mateřským mlékem. Pak začíná žrát trávu a svou matku již tolik nepotřebuje. Kromě jídla a spaní je pro jeho zdravý vývoj důležité i hraní. Při něm se hříbata naučí různé způsoby chování, které budou později potřebovat. Hrají například "vylekání" a "útěk pryč". Jiná velmi oblíbená hra je "vyhazování". Při té mocně vyhazují zadníma nohama.. v tomto období se učí i druhy chůze.
Výchova člověkem
Když už hříbě nedostává od matky žádné mléko, rychle se osamostatňuje. Zároveň polevuje i péče matky. Od tohoto okamžiku je role člověka ve výchově koně stále důležitější. S velkou trpělivostí, ale i schopností se prosadit, je teď možné přivést mladého koně k jeho budoucím úkolům. Především se musí od začátku naučit dobrým způsobům. Pokud si totiž hříbě zvykne na to, že se může prosadit šlapání, kousáním a podobně, je potom mimořádně těžké ho to zase odnaučit. Na povinnosti si musí kůň zvykat již mezi druhým a třetím rokem života. Nejprve se kůň učí nosit uzdečku a sedlo na lonži. Teprve tehdy, když ovládá tyto základní věci, může začít s výcvikem na jezdeckého koně.
Přidat komentář
styl jízdy na koni
28. prosince 2009 v 12:17 | mischell
JÍZDA NA KONI
Jízda na koni | |
Ladné pohyby, hříva vlající ve větru, přirozená krása a ztělesněná svoboda, to je asi jen pár z mnoha důvodů, proč koně fascinují nás lidi a inspirují k provozování jednoho z nejkrásnějších, ale i bohužel nejnáročnějších sportů vůbec, a tím je jezdectví. Začíná to velmi nenápadně, člověk se nejdřív jen tak rád kouká, pak sebere odvahu a vyhledá příležitost ke svezení v sedle a po pár romantických vyjížďkách lesem většinou tomuto fenoménu propadne. | |
S jízdou na koni se dá začít v podstatě kdykoli, když je touha a fyzická zdatnost. U dětí může začít výcvik ve věku 11 - 12 let. U dětí mladších - mohou zvládnout techniku jízdy na koni, ale nejsou dostatečně fyzicky vyspělé, první zkušenosti při jízdě na ponících nebo při voltižním výcviku. U osob starších 35 let - mohou se naučit jezdit na koni, ale hranice jejich pokroku je již poněkud omezena. Prvním krokem by mělo být dokonalé seznámení s jezdeckou výstrojí, osedláním koně,povely, úkony a jezdeckými pomůckami.
| |
